Harold DeForest Arnold byl americký fyzik, vynálezce a průkopník elektroniky, který se zasloužil o vznik prvního spolehlivého elektronkového zesilovače. Díky jeho práci bylo možné uskutečnit první transkontinentální i transatlantické telefonní hovory. Jako jeden z vedoucích vědců Bell Labs pomohl položit základy moderního vývoje v elektrotechnice a komunikaci.
Studium a odborné zázemí
Arnold se narodil 3. září 1883 v Chestnut Hill ve státě Pensylvánie. Studoval na Swarthmore College a později získal doktorát z fyziky na Univerzitě v Chicagu, kde spolupracoval s renomovaným fyzikem Robertem A. Millikanem. Specializoval se na vakuové technologie a elektronové trubice – oblast, která měla v následujících letech zásadně změnit přenos informací.
Zlepšení Audionu a vznik elektronického zesilovače
Kolem roku 1911 byl Harold D. Arnold přijat do výzkumného oddělení Western Electric (později Bell Labs), kde pracoval na vylepšení elektronky Audion od Lee De Foresta. Původní Audion sice teoreticky umožňoval zesílení signálu, ale byl nestabilní kvůli nedostatečnému vakuu.
Arnold vedl tým, který jako první dokázal vytvořit vysokovakuovou elektronku, čímž proměnil Audion v první prakticky použitelný elektronkový zesilovač. Tento objev se stal klíčem k jednomu z největších projektů své doby.
Spolupráce s Johnem Josephem Cartym: Hlas napříč Amerikou i oceánem
Na začátku 10. let 20. století úzce spolupracoval s hlavním inženýrem AT&T Johnem Josephem Cartym, který inicioval projekt transkontinentální telefonní linky mezi New Yorkem a San Franciskem. Technologickým limitem byl útlum signálu na velké vzdálenosti – a právě zde sehrál Arnold klíčovou roli.
Díky Arnoldovu zesilovači založenému na upravené Audion trubici se 25. ledna 1915 uskutečnil první telefonní hovor napříč Spojenými státy. Ještě téhož roku bylo díky stejnému principu možné vést i první transatlantický telefonní přenos lidského hlasu.
Zakladatel vědeckého výzkumu v Bell Labs
V roce 1925 se Harold D. Arnold stal prvním technickým ředitelem samostatné výzkumné instituce Bell Telephone Laboratories, která se oddělila od Western Electric. Jeho přístup spojoval akademickou přesnost s průmyslovou efektivitou. Pod jeho vedením se Bell Labs staly vzorem pro výzkumné organizace po celém světě.
Ocenění a odkaz
Arnold byl v roce 1928 oceněn Edisonovou medailí IEEE za svůj přínos v oblasti elektrické komunikace. Byl členem řady vědeckých organizací a významně ovlivnil směřování elektroniky v první polovině 20. století.
Zemřel v roce 1933 ve věku 49 let. Přestože jeho život byl krátký, jeho vědecký dopad byl mimořádný. Zesilovač, který vyvinul, se stal předchůdcem všech moderních zesilovacích technologií – od rozhlasového vysílání přes mikrofony až po první počítače.
Závěr
Harold DeForest Arnold spojil fyziku s aplikovaným vývojem v době, kdy svět teprve objevoval možnosti elektroniky. Spolu s Johnem Josephem Cartym vytvořil základy moderní komunikační infrastruktury, díky níž se poprvé v historii mohl lidský hlas přenášet na druhý konec kontinentu – i světa.