John J. Carty byl americký inženýr a vizionář, jehož celoživotní práce významně přispěla k rozvoji telefonie, inženýrského výzkumu i vojenské komunikace. Jeho inovace – od kovových obvodů až po transkontinentální telefonní linku – se staly základy dnešních komunikačních systémů.
Začátky kariéry a první vynálezy
Narodil se 14. dubna 1861 v Cambridge, Massachusetts. Přestože byl přijat na Harvard, kvůli dočasným problémům se zrakem se rozhodl pro práci. V roce 1879 nastoupil do první telefonní ústředny v Bostonu jako operátor. Brzy však přešel k technickému vývoji a jeho první vynález – společná baterie napájející telefonní linku – se později stal průmyslovým standardem.
V roce 1881 pomohl vyřešit problémy s první dálkovou linkou mezi Bostonem a Providence. Zavedl tzv. metalický obvod (dvouvodičové vedení), který eliminoval rušení a útlum signálu – průlom pro rozvoj dálkové telefonie.
Klíčové inovace: bridging bell a phantom circuits
Carty také navrhl tzv. „bridging bell“ – zařízení umožňující provoz více telefonních stanic na jedné lince bez rušení hovoru. Tato jednoduchá, ale efektivní technologie umožnila rychlé rozšíření telefonních linek na venkov a přivedla telefon do milionů domácností. Za tento přínos získal v roce 1902 Longstrethovu medaili od Franklinova institutu.
Další jeho patent – tzv. phantom circuit – umožnil přenášet tři hovory pomocí dvou párů vodičů, čímž výrazně zvýšil kapacitu linek.
Růst v Bell Systemu a vznik Bell Labs
Ve věku 28 let se stal hlavním inženýrem společnosti Metropolitan Telephone and Telegraph Company v New Yorku. V roce 1907 ho prezident AT&T Theodore Vail jmenoval šéfinženýrem celé společnosti. Carty centralizoval výzkum a vývoj a prosazoval důležitost vlastního průmyslového výzkumu.
Jeho nejambicióznější projekt přišel v roce 1911 – transkontinentální telefonní linka. Aby přenos fungoval, potřeboval zesilovače. Proto najal fyzika Harolda Arnolda, který vylepšil elektronku Audion na první funkční elektronický zesilovač. Díky těmto zesilovačům se 24. ledna 1915 uskutečnil první hovor napříč USA. Později téhož roku se podařil i první transatlantický telefonní přenos.
V roce 1925 založil Carty samostatnou výzkumnou divizi Bell Telephone Laboratories – později známou jako Bell Labs. Tím položil základy nejvýznamnějšího průmyslového výzkumného centra 20. století.
Vojenská služba a armádní komunikace
S blížící se první světovou válkou nabídl Carty své zkušenosti americké armádě. V roce 1917 se stal majorem v Signálním sboru a vedl budování moderní telefonní sítě pro americké expediční síly ve Francii. Do několika měsíců přivedl do armády přes 4 500 techniků Bell Systemu i jejich operátorky. V roce 1921 byl povýšen na brigádního generála v záloze.
Ocenění a pocta
Carty získal Edisonovu medaili (1917), Franklinovu medaili (1916) i prestižní John Fritz Medal (1928). Japonský císař ho vyznamenal Řádem vycházejícího slunce (1909) a Řádem posvátného pokladu (1912) za technickou pomoc Japonsku. Byl rovněž prezidentem AIEE (předchůdce IEEE) a aktivním členem řady odborných i vzdělávacích společností.
Závěr
John J. Carty odešel do důchodu v roce 1930 po 51 letech služby v AT&T. Zemřel 27. prosince 1932 v New Yorku. Jeho odkaz žije nejen v síti, kterou pomáhal vybudovat, ale také ve způsobu, jakým dnes vnímáme průmyslový výzkum, technické inovace a celonárodní komunikaci.
Jeho most mezi laboratoří a realitou, mezi výzkumem a infrastrukturou, je dodnes inspirací pro všechny, kdo tvoří technologie propojující svět.