18.png

John Robert Schrieffer se narodil v roce 1931 v Oak Park, Illinois. V roce 1940 se rodina přestěhovala do Manhassetu v New Yorku a v roce 1947 do Eustis na Floridě, kde vstoupila do průmyslu citrusových plodů. Jeho zájem o elektrotechniku podnítilo hraní si s podomácky vyrobenými raketami a radioamatérem. Po střední škole byl Schrieffer přijat na Massachusetts Institute of Technology na obor elektrotechniky, ale po dvou letech přestoupil na studium fyziky.

Teorie supravodivosti

Po úspěšném obhájení bakalářské práce zahájil postgraduální studium na University of Illinois jako asistent Johna Bardeena. Nejprve pracoval na teorii polovodičů, kterou následně aplikoval v laboratoři. Posléze se začal podílet na rozvoji teorie supravodivosti, společně se svým školitelem Bardeenem. Třetím kolegou byl Leon Cooper.
S těmito kolegy se v roce 1972 společně podělili o Nobelovu cenu za fyziku za společný vývoj první úspěšné mikroskopické teorie supravodivosti, pojmenované na jejich počest teorie BCS.

Supravodivost (jev kvantové mechaniky, při němž materiál ochlazený pod svou kritickou teplotu vede elektrický proud bez odporu, takže se žádná energie neztrácí přeměnou na Jouleovo teplo) objevil holandský fyzik Kamerlingh Onnes v roce 1911 a od té doby byla předmětem mnoha prací, ale skutečná mechanika tohoto jevu byla stále nejasná.
Kolem roku 1950 bylo zjištěno, že supravodivost souvisí s vazbou elektronů na vibrace krystalové mřížky. Z této pozice v roce 1957 Bardeen, Cooper a Schrieffer vyvinuli kompletní teoretické vysvětlení supravodivosti. Objevili, že elektrony v supravodiči jsou seskupeny do párů, nyní nazývaných Cooperovy páry, a že pohyby všech Cooperových párů v jediném supravodiči spolu korelují a fungují jako jediná entita, stejně jako supratekutiny. Supravodivost je důsledkem toho, že se Cooperovy páry chovají jako celek. Schriefferovým matematickým průlomem bylo popsat chování všech Cooperových párů současně, namísto každého jednotlivého páru. Den po návratu do Illinois Schrieffer ukázal své rovnice Bardeenovi, který si okamžitě uvědomil, že jsou řešením problému.
Díky této práci získal Schrieffer doktorát a nadále pokračoval ve výzkumu supravodivosti. V pozdějších letech (1992) se věnoval výzkumu jednoho ze svých vysněných cílů, a to supravodivosti při pokojové teplotě. V roce 1964 vydal svou knihu Theory of Superconductivity. Roku 1980 se stal profesorem na Kalifornské univerzitě a 4 roky později se stal ředitelem Kavliho Institutu pro teoretickou fyziku.

V roce 1960 se oženil s Anne Grete Thomsen, se kterou se seznámil v Dánsku. Mají tři děti. Robert Schrieffer zemřel ve spánku 27. července 2019 ve věku 88 let v pečovatelském zařízení na Floridě.