Manfred Börner, německý fyzik, který se narodil 16. března 1929 ve městě Rochlitz v Sasku. Jeho otec byl pekařský mistr a vedl vlastní pekárnu. Matka pocházela z farmy poblíž Rochlitz. Jeho o 5 let mladší bratr Gottfried Börner, později převzal pekárnu, kterou dodnes vede Gottfriedův syn. Börner se narodil do válečné doby a jelikož mu bylo v době vypuknutí 2. světové války pouhých 10 let, mohl se jejím útrapám do značné míry vyhnout - dělal pouze pomocnou službu v národní domobraně Volkssturm a měl na starosti např. kopání zákopů.
Protože se celé město Rochlitz dostalo po válce pod sovětský vliv, byl Börnerův otec se svou pekárnou považován komunistickými vládci za kapitalistu a jeho syn tudíž nemohl studovat. Manfred Börner se tedy vyučil jako radiomechanik. Teprve otevřením Svobodné univerzity v Západním Berlíně, kam byl bez problémů přijat, začal studovat vysněnou fyziku a matematiku. Po dokončení studií se vědec přestěhoval do Ulmu, do výzkumného ústavu Telefunken, kde pracoval přes 20 let. V roce 1954 se oženil a narodila se mu dcera a syn. Když 15. ledna 1996 zemřel na zástavu srdce, měl ještě velmi dalekosáhlé vize.
Během svého působení ve výzkumném ústavu Telefunken, později AEG-Telefunken, Manfred Börner registroval celkem 57 patentů. Několik patentovaných vynálezů v té době, zejména v oblasti optických komunikačních technologií, má i dnes mimořádný význam pro moderní přenos dat optickými vlákny a funkčnost internetu.
Největší úspěchy
V letech 1958 až 1966 se Manfred Börner zabýval především vývojem elektromechanických filtrů, které výrazně zlepšily výkon krátkovlnných rádiových systémů. Od roku 1964 se Börnerův výzkum stále více přesouval na laserovou fyziku a optické komunikační technologie. V roce 1965 učinil v této oblasti převratný vynález - jeho největším úspěchem bylo položení základů komunikační technologie z optických vláken. Při Börnerových návrzích bylo použito několik běžně používaných a známých součástek - laserové diody, fotodiody a skleněná vlákna. Začlenění zesilovačů do systému se však ukázalo jako správný klíč k úspěchu, protože umožnilo uvést technologii do praxe - vzdálenosti, na které bylo možné přenášet informace, se výrazně zvětšily. Důležité je, že tento optický dálkový přenosový systém, který byl patentován v roce 1966, je stále i dnes nezbytným základem pro běžně používané instalace optických vláken.
Jak funguje „optika“
Když jsou data přenášena pomocí technologie optických vláken, informace se přeměňují na světlo ve formě elektrických impulsů a přenášejí se prostřednictvím optických vláken. Na přijímači je světelný signál přeměněn zpět na elektrické signály a může tak být znovu slyšen nebo viděn.